Hairo (2025) - magisterská práce
Ve své diplomové práci se zabývám zpracováním hlubokých emocí spojených s loučením; jednak s procesem samotného rozloučení, ale i se smiřováním se s permanentním opuštěním blízké osoby i místa, které pro mě bylo po dlouhá léta útočištěm. Téma vychází z mé osobní zkušenosti a odráží nejen bolest, zmatek a neurčité ticho, které tento proces provázely, ale i křehkou cestu k přijetí nové reality. Nejde jen o konec důležitého vztahu v mém životě, ale také o definitivní rozloučení s prostorem naplněným vzpomínkami – pokojem, který byl svědkem mého dospívání, citových zlomů i každodenních rituálů.
Šálek (2024)
V tomto projektu jsem se zaměřila na syndrom Alenky v říši divů – vzácnou neurologickou poruchu, která způsobuje dočasné zkreslení vnímání reality, zejména velikosti předmětů nebo částí těla. Nejčastěji postihuje děti, Zaujala mě zvláštní poetika tohoto syndromu – pocit ztráty měřítka, dezorientace a proměnlivého vnímání těla i okolí. Tyto stavy jsem přenesla do tvorby běžného předmětu – šálku s podšálkem – jako symbolu domácího bezpečí, které je zde záměrně narušeno.
Objekt jsem vytvořila bez snahy o dokonalou formu či symetrii. Pracovala jsem intuitivně a zvolila výrazně rukodělnou, až dětsky působící estetiku.
Výsledné dílo je pro mě zhmotněním křehké hranice mezi realitou a subjektivní interpretací, kterou si každý z nás nosí v sobě.
Objekt jsem vytvořila bez snahy o dokonalou formu či symetrii. Pracovala jsem intuitivně a zvolila výrazně rukodělnou, až dětsky působící estetiku.
Výsledné dílo je pro mě zhmotněním křehké hranice mezi realitou a subjektivní interpretací, kterou si každý z nás nosí v sobě.
(Na)kami (2023) - bakalářská práce
Již od dětství mě fascinoval papír. Byl velmi důležitou součástí mé existence, formování osobnosti, trávení času. Na papír jsem psala, kreslila, na papíru jsem si četla o fiktivních světech nebo o informacích důležitých pro můj rozvoj.
Všechno to byly různé vlny, vlivy, vjemy, tekoucí do oken mé duše, které ji postupně ovlivňovaly a plnily. Některé zůstaly, některé se postupně vytratily, a některé daly vzniknout novým myšlenkám a idejím. Ty jsem nejčastěji vháněla do slov.
A tak postupně vznikaly texty, povídky a básně, které proudily v tom množství chaosu jako pruhy textu. Tato instalace je vizuální reprezentací této situace.
Všechno to byly různé vlny, vlivy, vjemy, tekoucí do oken mé duše, které ji postupně ovlivňovaly a plnily. Některé zůstaly, některé se postupně vytratily, a některé daly vzniknout novým myšlenkám a idejím. Ty jsem nejčastěji vháněla do slov.
A tak postupně vznikaly texty, povídky a básně, které proudily v tom množství chaosu jako pruhy textu. Tato instalace je vizuální reprezentací této situace.
Seishin (2022)
Jedná se o postup práce na bakalářském projektu, který jsem v průběhu následujícího semestru doplňovala, upravovala a z této duše – Seishin – postupně vytvořila (Na)kami – křehkou niternou místnost z papíru.
Jedná se o postup práce na bakalářském projektu, který jsem v průběhu následujícího semestru doplňovala, upravovala a z této duše – Seishin – postupně vytvořila (Na)kami – křehkou niternou místnost z papíru.
Hashi (2022)
Rozhodla jsem se pracovat s použitými bambusovými hůlkami, které zůstávají jako odpad v sushi restauraci, kde jsem měla brigádu. Zaujala mě jejich estetika i materiálový potenciál, a začala jsem s nimi tedy experimentovat jako s výtvarným médiem.
Tvorbu jsem pojala intuitivně – jednotlivé kusy jsem lepila k sobě bez předem stanoveného cíle, čímž vznikaly objekty, které bych mohla označit jako „automatické sochy“. Tento proces pro mě měl až meditativní charakter a přirozeně mě vedl k práci s linií a geometrií. V instalaci jsem pak zapojila i papír, který reagoval na tvar každého objektu. Až zpětně jsem si uvědomila, že se i zde zrcadlí motiv křehkosti, který se v mé tvorbě opakuje.
Tvorbu jsem pojala intuitivně – jednotlivé kusy jsem lepila k sobě bez předem stanoveného cíle, čímž vznikaly objekty, které bych mohla označit jako „automatické sochy“. Tento proces pro mě měl až meditativní charakter a přirozeně mě vedl k práci s linií a geometrií. V instalaci jsem pak zapojila i papír, který reagoval na tvar každého objektu. Až zpětně jsem si uvědomila, že se i zde zrcadlí motiv křehkosti, který se v mé tvorbě opakuje.
Nevinnost (2021)
V rámci tohoto projektu jsem se pokusila spojit všechna má zásadní tvůrčí témata – křehkost, duševní rozpoložení, stylizaci/ilustrativnost a japonskou kulturu. Dále jsem chtěla pokračovat v experimentech s kombinací sochařství a ilustrace, a použít kombinaci moderního 3D skenování a 3D tisku s ruční úpravou a retušováním.
Manipulovala jsem s 3D skenem vlastního aktu jako s jistou formou terapie a smířením se sama se sebou a svou nahotou, jelikož to byl vždy můj odvěký problém. Digitální verzi jsem zpracovala do atmosferických renderů a použila tyto obrazy jakožto ilustrace k vlastním autorským textům. Fyzickou verzi jsem vyretušovala, opatřila bílým akrylovým lakem a upravila do podoby křehké porcelánové figurky.
Manipulovala jsem s 3D skenem vlastního aktu jako s jistou formou terapie a smířením se sama se sebou a svou nahotou, jelikož to byl vždy můj odvěký problém. Digitální verzi jsem zpracovala do atmosferických renderů a použila tyto obrazy jakožto ilustrace k vlastním autorským textům. Fyzickou verzi jsem vyretušovala, opatřila bílým akrylovým lakem a upravila do podoby křehké porcelánové figurky.
Stužkonoska Modrá (2021)
Tématem této práce byla „socha ve veřejném prostoru“, a pro svůj projekt jsem si zvolila Žlutý kopec v Brně. Básník Petr Bezruč napsal o tomto místě báseň, přesněji řečeno o motýlovi, který se v blízkosti Žlutého kopce vyskytuje; o Stužkonosce modré.
Touto básní jsem se proto nechala inspirovat a vytvořila stylizovaný vektorový nárys křídel, který jsem následně vyřezala z paspartového kartonu a nainstalovala na podstavec do podoby, aby představovaly odpočívajícího motýla.
Touto básní jsem se proto nechala inspirovat a vytvořila stylizovaný vektorový nárys křídel, který jsem následně vyřezala z paspartového kartonu a nainstalovala na podstavec do podoby, aby představovaly odpočívajícího motýla.
Polarita (2020)
V tomto projektu jsem se snažila zachytit polaritu temnoty a křehké nevinnosti. Mým cílem bylo spojit koncept ilustrace a sochy, a vytvořit tak sousoší, které bude vyprávět příběh.
Tento příběh však z velké části tvoří divákova osobnost - každý v tomto výjevu vidí různá témata: temnota X světlo, nevinnost X zvrácenost, neposkvrněnost X deprese, jin X jang,... Záleží na každém, co ve svém podvědomí nosí za nejvýraznější protiklad, který zrcadlí v této soše.
Tento příběh však z velké části tvoří divákova osobnost - každý v tomto výjevu vidí různá témata: temnota X světlo, nevinnost X zvrácenost, neposkvrněnost X deprese, jin X jang,... Záleží na každém, co ve svém podvědomí nosí za nejvýraznější protiklad, který zrcadlí v této soše.
Pohyb (2020)
V rámci klauzur 2. semestru jsme měli zpracovat téma „Pohyb“ v programu DAZ Studio a co nejvěrněji napozicovat vybranou pózu. Druhou poloviční figuru jsem se pokusila vymodelovat v programu Blender.
Série masek inspirovaných albem Infections Of A Different Kind (2019)
V rámci závěrečné maturitní práce jsme měli zadané téma "Hudba". Já si zvolila moji nejoblíbenější zpěvačku AURORU a její album Infections Of A Different Kind.
Vytvářela jsem sérii tematických masek k jednotlivým písním. Tyto masky jsem následně nafotila, fotky upravila a použila ke grafickému řešení vinylové desky, CD nosiče a brožury s texty písní.
Fragmenty Mě (2018)
První pololetí našeho maturitního ročníku jsme na klauzurní práce dostali zadané téma "Já".
Původně jsem měla v plánu zůstat pouze u autoportrétů, ale během kreslení jsem postupně došla k nápadu zkusit zkoumat své tělo i z jiného úhlu pohledu. A tak vznikly tyto sádrové výlisky v různých pozicích, které jsem volila tak, aby co nejúderněji vyjadřovaly mé nitro, můj vnitřní odvěký boj mezi sebenenávistí a sebeláskou. Fragmenty mě.
